|
|
|
 |
Historie města v datech:
Od svého vzniku se Opava řídila magdeburským
právem a právní naučení brala ve Vratislavi. Byla opevněným městem a v raném
období ji tvořilo okolo 65 měšťanských domů a zřejmě i židovská osada.
V
roce 1216 je připomínám již kostel v místě pozdějšího farního kostela P. Marie,
vystaveného v duchu slezské gotiky ve 3. čtvrtině 14. Století .
Z roku 1269 pochází první zmínka o
opavské mincovně. Je připomínán mincmistr Hennig.
Po reformě Václava II. byla mincovna zrušena a
královské mincování bylo soustředěno v
Kutné Hoře. V Opavě bylo mincování obnoveno
knížetem Mikulášem II. nejpozději ve 30. letech
14. století.
V roce 1269 je poprvé zmiňován v Opavě
minoritský řád a kostel. sv. Ducha, který se stal ve středověku pohřebním místem
opavských Přemyslovců.
Přemysl Otakar II. povolil v roce 1271 opavským měšťanům
užívat při dolování v Horním
Benešově jihlavských horních práv.
Kníže Mikuláš I. přenechal v roce 1281 Opavě platy, které až dosud
získával od zdejších Židů. Z roku 1327 se dochoval městský formulář sepsaný
písařem Janem - první doklad o existenci městské kanceláře.
V 15. století
postihlo Opavu několik velkých požárů.
Město vyhořelo v letech 1431, 1461 a
1467.
Král Ludvík Jagellonský vypověděl v roce 1522 z Opavy na žádost
měšťanů Židy, kterým bylo znovu povoleno usazovat se ve městě až kolem poloviny
18. století.
V roce 1536 se připomíná moravská fara u sv. Jiří. Kostel sv.
Jiří byl považován za český farní kostel pravděpodobně už od konce 15. století,
zatímco kostel P. Marie byl pokládán za kostel a faru německou.
V roce 1536
řádil v Opavě mor, při němž mj. zemřeli všichni členové dominikánského řádu a
klášter zůstal pustý. Další morová rána postihla Opavu v roce 1572.
První
zprávy o české škole, zřejmě při kostele sv. Jiří, která existovala už asi od
15. Stol., pocházejí z poloviny 16. století. Škola stála ještě v r. 1641, v roce
1655 byla již pustá a při výstavbě jezuitského gymnázia byla zbourána.
Elementární české školy působily v Opavě až do 30. let 18. stol.
V roce 1556
vyhořelo v Opavě na 80 domů a klášter dominikánů s kostelem sv. Václava.
V roce 1574 věnoval Maxmilián II. budovu zaniklého
kláštera " bosých " františkánů
městu, které jej přeměnilo ve špitál. V
bývalém klášterním kostele sv.
Barbory pak byly konány luterské bohoslužby.
V roce 1580 se ke katolictví pouze
18 opavských měšťanů.
V letech 1578 - 1603 se ve farním kostele, který by v
rukou protestantů, konaly pouze luterské bohoslužby.
V roce 1602 přikázal císař Rudolf II. Opavským
propustit zdejší luterské faráře a dosadit
katolické. Město se ale nepodrobilo a za trest bylo radě
panovníkem odňato patronátní právo k
farnímu kostelu. Opava byla v říjnu 1603 zbavena
všech privilegií a dána do
říšské klatby.
V roce 1607 byla teprve po vojenském zásahu Geisbergova pluku
přivedena k poslušnosti.
Podle znění osobních jmen bylo v roce 1586 ve městě
usedlých 154 Čechů, 258 Němců a 41 osob jiné národnosti (Poláků, Románů aj.). K
Ratibořskému předměstí se počítalo 6 Čechů a 41 Němců, k Jaktařskému 46 Čechů a
43 Němců a k Hradeckému 14 Čechů a 17 Němců.
V roce 1596 stanovil císař
Rudolf II. pravidla pro složení městské rady. Nadále ji měli tvořit 4
purkmistři, střídající se v úřadu po čtvrt roce, a 12 radních. Rada měla být
obnovována vždy po sv. Trojici. Od poloviny 18. Stol. Stál v čele městské rady
vždy již jen jeden purkmistr.
Opavské pivo bylo dodáváno v 16. stol. na
cizozemské trhy, zvláště do Krakova a Vídně, a bylo považováno za lék.
Z
roku 1615 pochází žertovné privilegium, jímž fiktivní kníže Mědeslav v r. 1165
zajišťoval opavským ženám, že jim nikdo nebude činit příkoří a pohanu, a to ani
jejich manželé, a nebudou pomlouvány pod trestem "zasazení hlavy mezi uši".
Při moru v roce 1623 údajně zemřelo v Opavě kolem 4000 jejich obyvatel.
V roce 1643 došlo ke vzpouře opavské císařské posádky, která nakrátko
ovládla město a dosadila novou městskou radu. Po kapitulaci vzbouřenců bylo
město pokutováno 8000 tolary a někteří z účastníků byli odsouzeni k trestu
smrti. Mezi jinými také čtyři vůdci měšťanů, kteří se přidali k rebelii - z nich
Hans Zimmermann a Hans John byli sťati na městském popravišti, zbývající dva
měšťané byli omilostněni.
Od roku 1645 v Opavě stálá vojenská posádka.
V letech 1674 - 1675 působil na jezuitské koleji v Opavě Bohuslav
Balbín.
V roce 1689 zachvátil Opavu ničivý požár, při němž vyhořelo 321
domů.
V roce 1723 měla Opava celkem 581 domů - 365 domů uvnitř hradeb (
z toho 65 právem šenkovat víno a více než 250 s právem vařit pivo ) a 216 na
Hradeckém, Jaktařském a Ratibořském předměstí. Kromě toho bylo ve městě 7
šlechtických paláců. O deset let později, v roce 1733, bylo v Opavě doloženo 68
řemesel a 507 cechovních mistrů.
Během prusko - rakouských válek v 18.
stol. byla Opava v letech 1741, 1745 a 1778 obsazena pruskými vojsky.
V roce 1753 byl v Opavě založen přadlácký ústav.
Zařízení, využívající vedle
dobrovolných přadláků především
práce odsouzenců, mělo zajistit dostatečné
zásobování soukeníků a
pláteníků v Opavě a okolí přízí. V
roce 1772 byla vystavěna nová budova ústavu, který
byl v činnosti až do r. 1787.
Při
požáru města v roce 1758 vyhořelo 336 domů, radnice, kostely P. Marie, sv.
Michala, sv. Alžběty a kostely františkánského a dominikánského kláštera.
Další požár postihl město v roce 1790.
Z roku 1763 se dochovaly doklady
o divadelních představeních, konaných na Hlásce.
V roce 1773 byla
zrušena jezuitská kolej, která přešla do majetku stavů a dále soužila jako
gymnázium.
V roce 1783 byl zrušen klášter klarisek. Budova přešla do
rukou rodu Skrbenských a později Sobků, kteří ji přestavěli v pozdně
klasicistním stylu. V letech 1878 - 1928 sloužila budova jako sídlo slezské
zemské vlády, dnes slouží mj. Slezské univerzitě.
V témže roce byl
zrušen klášter dominikánů, který bále soužil jako skladiště.
V roce 1783 byl zrušen klášter
františkánů. Budovy byly přestavěny a po roce 1800
přeměněny na nemocnici, otevřenou r. 1807 a nazývanou podle
zakladatele někdy Heiderichovou. V těsném sousedství byl
v roce 1841 vystavěn v empírovém stylu ženský
klášter řádu německých rytířů a v r.
1903 kaple Povýšení sv. Kříže.
V roce 1798 započalo postupné budování městských sadů.
V roce 1805
bylo na místě zrušené kaple sv. Michala a hřbitova vystavěno opavské divadlo,
rekonstruované v letech 1882 - 83, 1909 a 1948.
V roce 1805 protáhla
Opavou ruská vojska v čele carem Alexandrem. Jejich tažení mělo mj. za následek
i epidemii tyfu na přelomu let 1805 - 6
V roce 1814 bylo otevřeno
gymnaziální muzeum, předchůdce Slezského zemského muzea.
V roce 1819 žilo v
Opavě 4429 obyvatel, na předměstí 3886 obyvatel.
V době konání opavského
kongresu r. 1820 byl v bývalé jezuitské koleji ubytován císař František I. Po r.
1850 v budově sídlil zemský výbor a zemský sněm, dnes je v budově umístěn Zemský
archiv. Ruský car Alexandr byl ubytován v Blücherově paláci, postaveném na místě
starších šlechtických domů ve druhé polovině 30. let 18. století.
V
letech 1800 - 1839 bylo postupně bouráno opavské opevnění. V roce 1821 byla
zrušena Jaktařská a v roce 1827 Hradecká brána, v roce 1836 stará fortna a
Ratibořská brána. V roce 1838 byla zbourána poslední hradební věž u sv. Jana.
Železniční doprava byla v Opavě zahájena v roce 1855 zprovozněním trati
Opava - Svinov a zřízením nádraží Opava - východ. V roce 1872 bylo otevřeno
nádraží Opava - západ, v roce 1892 otevřena trať Opava - pruská hranice a v roce
1905 byla dána do provozu trať Opava - Hradec.
V roce 1858 bylo v prostoru
původního hradebního příkopu mezi Ratibořskou bránou a zámkem vybudováno
otevřené kluziště, po Vídni a Budapešti největší v Evropě. V roce 1868 zde byl
založen bruslařský spolek a 1900 postaven moderní bruslařský pavilón.
V roce
1869 měla Opava 16 608 obyvatel.
V Opavě byla v r. 1871 založena
kongregace Dcer Božské lásky, která zřídila ústav pro zaopatření a výchovu
dívek. V letech 1907 - 1909 si nechala vystavět dvoukřídlovou budovu s centrální
bazilikou, zvanou Marianum, dnes ústav sociální péče.
V roce 1889 byla
postavena Rudolfova, později Masarykova a nyní Dukelská kasárna.
V r. 1890
byl na okraji města vybudován nový městský hřbitov, rozdělený na katolickou,
evangelickou a židovskou část.
V letech 1902 - 1903 byla do dnešní podoby přestavěna
městská Hláska. Původně dřevěná věž,
vypínající se nad městských
obchodním centrem a váhou, byla stržena vichřicí
ve třetí čtvrtině 16. stol. a v letech 1614 - 1618 nově
vystavěna. Během své existence sloužila nejen k původnímu
účelu - ohlašování požáru,
zahajování trhů apod., ale také jako místo
zasedání městského soudu a rady,
konání divadelních představení,
stanoviště městské stráže, archiv, muzeum apod.
Dnes v Hlásce a přístavbě ze 30. let sídlí
magistrát města Opavy.
V roce 1905 byl v Opavě zahájen provoz tramvají.
Ozbrojené povstání německých nacionalistů "provincie Sudetenland" potlačilo
18. 12. 1918 čs. vojsko
V únoru 1921 bylo na základě sčítání lidu v
Opavě 8 527, tj. 25,5 % obyvatel československé národnosti, 22 008, tj. 65,8 %
německé národnosti, ostatní obyvatelé se hlásili k jiné národnosti nebo jako
tzv. cizozemci.
V roce 1921 bylo v Opavě zaregistrováno 377 spolků, z
toho 224 německých a 153 českých.
Na Ostrožné ulici v r. 1924 bylo 62 otevřených obchodů, 4
lékařské ordinace, 3 advokátní
kanceláře, 2 stavitelé, 12 různých úřadoven
a sekretariátů, 41 živnostenských dílen a bydlelo
tady 191 obchodníků a řemeslníků. Ve vnitřním
městě bylo 127 restauračních a kavárenských
podniků a 28 továren na lihové nápoje.
V letech 1924 - 1926 byl vybudován na
Kylešovském kopci, v prostorách bývalé Lundwalovy pískovny a cihelny, na ploše
přes 40 000 m2, první sportovní stadion ve městě.
V letech 1927 - 1928
byla pro firmu Breda - Weinstein postavena největší opavská obchodní budova
podle návrhu vídeňského architekta L. Bauera.
Za předmnichovské
republiky tvořili městské zastupitelstvo celkem 42 členové, z jeho středu byl
volen starosta, jeho dva náměstci a městská rada v počtu 14 členů.
V roce
1936 začala v Opavě a okolí výstavba stálého opevnění. Do září 1938 se Opava
stala jedním z nejlépe opevněných měst v Československu.
Po podepsání
mnichovské dohody se musela československá armáda stáhnout bez boje za novou
hranici.
8. října 1938 vstoupila do Opavy německá armáda, nadšeně vítaná
německými obyvateli.
V roce 1938 bylo ve vnitřním městě, tj. v okruhu
bývalých hradeb, 451 domů, v Opavě - předměstí 2209 domu, v Kateřinkách 855, v
Kylešovicích 714,
v Jaktaři 302 a na Karlovci 28 domů, celkem 4559 domů.
V květnu 1940 dostoupila řeka Opava poprvé po provedení regulace toku v
letech 1908 - 1912 vrcholu ochranných hrází. V Palhanci voda zničila jez a most
a zaplavila vodárenské studny, což způsobilo ve městě kalamitu s pitnou vodou.
Po těžkých bojích Opavu osvobodili 22. - 23. dubna 1945 vojáci sovětské
60. armády. Fronta se zastavila na severozápadním okraji města až do konce
prvního květnového týdne.
V průběhu válečných operací na konci 2. světové
války bylo v Opavě podle statistiky zcela zničeno 880 objektů, 150 bylo
poškozeno velmi těžce, 450 těžce a 3140 lehce. Zničení Opavy bylo odhadnuto na
32 %, což představovalo třetinu reálné hodnoty města.
Opava patřila mezi
nejvíce válkou postižená města Československé republiky a škody byly odhadována
na 2 miliardy Kč.
Uvedením opery B. Smetany Prodaná nevěsta byla 27.
října 1945 zahájena činnost stálé
profesionální české scény Slezského
národního divadla v Opavě.
Dne 7. dubna 1947 byl slavnostně zahájen plný provoz na
všech linkách tramvajové pouliční dráhy.
Dne 1. května 1948 byl v Opavě
zřízen Slezský studijní ústav, do něhož byla začleněna i Slezská studijní
knihovna.
Dne 28. srpna 1948 byl položen základní kámen k výstavbě
největšího strojírenského podniku ve městě - opavského Ostroje.
Dne 24.
srpna 1952 zahájila provoz první trolejbusová linka Nemocnice - Stadion
Ve školním roce 1953/54 zahájila
vyučování nově zřízená
Vyšší škola pedagogická v Opavě,
která byla v r. 1959 jako Pedagogický institut přenesena
do Ostravy.
V letech 1953 - 54 byl v přední polovině přírodního kluziště
vybudován na ploše 30 x 60 m zimní stadion a v r. 1956 byly zahájeny práce na
jeho zastřešení.
Dne 5. května 1956 byla otevřena v rodném domě Petra
Bezruče na Ostrožné ulici expozice o básníkově životě a díle.
V roce
1968 byly dány do provozu kryté městské lázně s 25 metrovým plaveckým bazénem.
V roce 1974 zahájil činnost opavský Dům umění v rekonstruovaném objektu
bývalého dominikánského kláštera.
V roce 1978 se poprvé konala
celostátní soutěž mladých varhaníků.
V roce 1989 byl otevřen rekonstrouvaný
sněmovní sál minoritského kláštera.
V září roku 1990 zahájila první školní
rok opavská Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.
6.
prosince 1990 se konalo první zasedání nově zvoleného zastupitelstva
statutárního města Opavy.
9. července 1991 schválila ČNR zřízení
samostatné Slezské univerzity v Opavě, která v říjnu zahájila výuku.
2.
října 1992 byl slavnostní premiérou Janáčkovy opery Její pastorkyňa zahájen
provoz nově rekonstruované budovy Slezského divadla.
26. září 1994 byl
Úřad města Opavy přejmenován na Magistrát města Opavy.
V roce 1994
vznikla v Opavě po reorganizaci Armády ČR Výcviková základna logistiky.
27.
května 1995 byl vysvěcen nový moderní kostel sv.Jana Nepomuckého v Opavě -
Kylešovicích
V září 1996 byl opavský farní chrám Nanenbevzetí P.Marie
povýšen na konkatedrálu nově vzniklé ostravsko-opavské diecéze.
V roce 1997
byla zahájena 1.etapa budování pěší zóny na Ostrožné ulici.
6. července 1997
postihly Opavu největší povodně.
20. září 1998 byla podepsaná primátorem města
smlouva o vzniku Euroregionu Silesia.
V září 1999 byla zřízena
církevní střední varhanická škola v Opavě, Rybí trh.
21. září 1999 byl
otevřen nový moderní areál Zdravotnické záchranné služby v Opavě
1.
listopadu 1999 byla otevřena 2.etapa pěší zóny na Horním náměstí.
V říjnu
2000 byla dokončena celková rekonstrukce Horního náměstí.
26. října 2000 se konala státní návštěva Jeho
Veličenstva Alberta II., belgického krále, a Jejího Veličenstva královny Paoly v
Opavě
|
|
StaraOpava.cz