Slezské zemské muzeum v Opavě je spjato s počátky muzejnictví u nás. Roku 1814 bylo totiž v Opavě založeno Gymnazijní muzeum, první instituce tohoto charakteru na území dnešní ČR. Gymnazijní muzeum, které bylo převážně přírodovědné povahy, vzniklo přičiněním profesora opavského gymnázia Faustina Ense, penzionovaného důstojníka a amatérského znalce botaniky Františka rytíře Mükusche z Buchbergu a pokrokového opavského starosty Jana Josefa Schöslera. Muzeum umístěné v budově sněmovny (dnešní Zemský archiv) sloužilo výuce žáků gymnázia, avšak od počátku bylo přístupno i veřejnosti. Mezi sbírkami se nacházely mimo sbírky přírodnin také modely strojů, hospodářské nářadí a zařízení a sbírka archiválií. Díky četným darům mecenášů, sběry v terénu a nákupy se muzejní sbírka rozrostla během třiceti let na 13 000 kusů. Po odchodu Faustina Ense z Opavy roku 1844 došlo téměř na čtyři desetiletí k útlumu muzejní práce.

Oživení nastalo na počátku 80. let 19. století, kdy byly založeny dvě muzejní instituce - roku 1882 Uměleckoprůmyslové muzeum (Schlesisches Lansdesmuseum für Kunst und Gewerbe) a roku 1884 Muzeum Matice opavské. První z nich, jež vzniklo za výrazné podpory Obchodní a živnostenské komory, se od počátku těšilo štědrým dotacím nejen průmyslových a živnostenských kruhů, ale i Lichtenštejnů a dokoce i samotného císaře, jehož jméno si později muzeum vzalo do svého názvu - Muzeum císaře Františka Josefa pro vědy a řemesla (Kaiser Franz Josef Museum für Kunst und Gewerbe). Muzeum Matice opavské vzniklo z ryze vlasteneckých pohnutek, z národně obranných snah, ze zájmu o český lid na Opavsku. Jeho cílem bylo sbírat a uchovávat doklady o české minulosti regionu, o životě a kultuře lidu. Duchovním otcem muzea byl tehdejší významný historik Vincenc Prasek. Velký zájem o muzeum projevil i Jan Neruda, který přispěl rovněž svými sbírkami a v Čechách prováděl horlivou propagaci. V roce 1896 ještě v Opavě vzniklo z podnětu ing. M. Hartla Městské muzeum, umístěné tehdy v budově opavské hlásky.

Rozrůstající se Uměleckoprůmyslové muzeum si záhy vyžádalo stavbu reprezentativní výstavní budovy, která byla realizována v letech 1893 - 1895 podle návrhu vídeňských architektů Scheinringera a Kachlera. Značný vzrůst zaznamenalo muzeum v době působení Dr. Edmunda Wilhelma Brauna (1870 - 1957) coby kustoda a později ředitele. Cílem E.W. Brauna bylo vybudovat muzeum moderního typu. Snažil se v praxi uplatňovat propojení výzkumné, akviziční a prezentační činnosti. V té době muzeum shromažďovalo především uměleckohistorické sbírky (umělecké řemeslo, především porcelán, zlatnické práce, renesanční plakety a medaile) a orientovalo se na špičkové evropské i světové umění (barokní sochařství a architektura a malířství od gotiky po současnost).

Roku 1921 bylo muzeum převzato pod názvem Slezské zemské muzeum do správy země Slezské, čímž opustilo svůj nadregionální pohled a zaměřilo se spíše na život a kulturu Slezskou. Téhož roku muzeum převzalo pod svou správu sbírky Muzea Matice opavské, jež se měly stát základem etnografické sbírky. V období první republiky bylo opavské muzejnictví rozšířeno ještě o dvě další muzea; v roce 1924 vznikla pobočka Československého zemědělského muzea a v roce 1927 bylo založeno Muzeum památek národního odboje. Rozsáhlá expozice Československého zemědělského muzea, umístěná v Blücherově paláci, byla otevřena v roce 1932. Při této příležitosti byl v Opavě uspořádán sjezd Svazu československých muzeí. Sbírky Muzea památek národního odboje byly veřejnosti zpřístupněny v roce 1928 v tzv. Müllerově domě a svěřeny do péče slezského Zemského muzea. V roce 1935 stanul v čele pracovník Dr. Karel Černohorský, pod jehož vedením se muzeum stále více orientovalo na lidovou kulturu.

Snaha, kterou vyvíjel dr. K. Černohorský, byla přerušena nacistickou okupací. V roce 1939 došlo ke sloučení muzea Zemského a Gymnazijního a vzniklo Říšské župní muzeum, do něhož byla postupně integrována i další muzea. Především závěr války byl pro opavské muzeum a jeho sbírky pohromou. V posledních březnových dnech roku 1945 budova vyhořela a s ní i velká část sbírek.

Výstavní činnost znovu vybudovaného muzea byla zahájena roku 1947. Nyní zde byly deponovány a později i převzaty do vlastní správy i sbírky ze zámků na Opavsku a umělecky a kulturně hodnotné předměty z konfiskátů. Dne 26. června roku 1949 bylo muzeum pod novým názvem Slezské muzeum v Opavě převzato do státní správy. K významným počinům 50. let náleží počátek vydávání (od roku 1951) Časopisu Slezského muzea, dále pak se roku 1955 muzeum stalo vědeckým ústavem a otevřelo první experimentální expozici. Roku 1958 bylo zřízeno Arboretum v Novém Dvoře u Opavy a připojen Památník Petra Bezruče.

Po roce 1992 byl do Slezského zemského muzea včleněn Památník II. světové války v Hrabyni, Areál čs. opevnění v Hlučíně-Darkovičkách a Slezský ústav.

Text ze stránek Muzea. www.szmo.cz