|
|
Hitler nechal kvůli bombám nafotit české památky
Už na jaře 1943 někteří Němci přestávali věřit, že válka bude snadná a že Německo se svými spojenci rychle ovládne svět. Na jejich města stále častěji padaly pumy a z kdysi krásných sídel se stávaly rozvaliny. Bombardování kromě civilního obyvatelstva odnášely i cenné památky. Němečtí odborníci začali bít na poplach a začínala se řešit otázka: Jak zachránit památky, které nelze přesunout, ukrýt v depozitářích nebo odvézt na bezpečné místo? Budeme je moci opravit? Debaty byly samozřejmě tajné, nikdo si nemohl dovolit nahlas pochybovat o síle protiletecké obrany nebo o schopnostech německých "nadlidí" při obraně země a dobývání dalších. Pochyby se tehdy trestaly smrtí. Hlas kunsthistoriků byl však kupodivu silný. Ještě v roce 1943 získali führerův souhlas, aby byly nafoceny nejcennější kulturní pozoruhodnosti. Začalo se fotodokumentací. A že byla německy důkladná...
Vše mělo na starosti Goebbelsovo ministerstvo propagandy. Kunsthistorici pro ministerstvo sestavili seznam památek na územích, jež byla už ovládána z Berlína nebo se o ně bojovalo. Dnes už to jsou jen dohady, ale památek, jež měly být případně po zásazích obnoveny mělo být až dva tisíce. Na seznamu zemí, kam se měli vypravit fotografové, se tak ocitl tehdejší Sovětský svaz, Polsko, Rakousko, Itálie, okupovaná území bývalého Československa a Protektorát Čechy a Morava. Fotografové měli za úkol nasnímat památky zvenku a zevnitř. Podle časopisu Reflex, který o projektu přinesl také informace, musel každý z najatých fotografů odevzdat 50 snímků v pěti kopiích. Dvě si ministerstvo ponechalo, dvě byly pro kunsthistoriky, jedna zůstávala fotografovi. A o místo "Hitlerova foťáka" byl zájem. Kdo jezdil s fotoaparátem, nemusel totiž na frontu a měl na tehdejší dobu skvělý plat. Na území dnešního Česka se pohybovali fotografové Ralph Weizsäcker, Rudolf Schulze-Marburg a Erich Tham. Vůbec nejvíce památek stihli nafotit na území bývalých Sudet, tedy na severu Čech. Fotili v Litoměřicích (kostel Zvěstování Panny Marie), klášter v Oseku, kostel sv. Ignáce v Chomutově, zámek Duchcov, dále se na území dnešního Česka vydali například na Grabštejn, do Velkých Losin, Prahy, Opavy a Krnova. V jejich leikách a na filmech Agfa Color Neu vyvinutých v Německu a prodávaných od roku 1936 se ocitaly fasády i zařízení místností. Fresky byly foceny tak, aby se případně daly přemalovat a opravit, tedy z celkového pohledu a pak v mnoha detailech. Místní úřady musely fotografům maximálně vyjít vstříc, v kostelech a klášterech se stavěla lešení, filmy údajně dopravovali za fotografy kurýři. Na celou akci bylo vyčleněno tehdejších 1,5 milionu marek a mělo být pořízeno 600 tisíc záběrů. Přestože se to nepodařilo a nakonec vznikla ani ne desetina snímků, peníze byly utraceny a rozpočet překročen, tak byla akce náročná. Kolekce snímků se však po válce neztratila, dvě třetiny byly sice zničeny a zbylé diapozitivy se častým používáním opotřebovaly. I tak bylo díky nim možné v Německu rekonstruovat řadu památek. V roce 2000 bylo v mnichovském Ústředním institutu historie umění (diapozitivy vlastní od 50tých let) rozhodnuto o digitalizaci snímků. |
|
|
|
|
||||
|
|
|
|
||||
|
|
|
|
| Počet fotek: 12 | Poslední aktualizace: 28.11.09 12:55 | Generováno v JAlbum & Chameleon |