Mezi Jaktařskou a Ratibořskou bránou podél vnitřní linie městských hradeb probíhaly na sebe navazující středověké uličky Na Valech a Solná. Vznikly záhy po založení města a roubily sever historického jádra. Od svého založení byla ulice Na Valech zvána Židovskou a toto označení si udržela až do roku 1896, kdy byla přejmenována na nynější název. V těchto místech bydlili od 13. století Židé, o nichž se zachovala nejstarší zmínka z roku 1281, kdy opavský kníže Mikuláš z rodu Přemyslovců přenechal městu Opavě platy, které do uvedeného roku dosud sám získával od zdejšího židovského obyvatelstva. Souvislé židovské osídlení se v této ulici udrželo až do vypovězení Židů z města v roce 1522. V 18. století jim pak bylo dovoleno se do Opavy vrátit, avšak v počtu mnohem menším. Usadili se zase především v Židovské ulici. Na vnější straně ulice přiléhaly domy k městským hradbám, zpevněným stavebně v průběhu druhé poloviny 17. století. Za touto širokou a pevnou zdí byl hluboký vodní příkop a za ním vnější hradba. Na Židovské ulici byla roubená studna s kanálem z břidlicových ploten, což potvrdily i archeologické vykopávky. Čtyřhranná dřevěná kašna, přebudovaná v dubnu 1816 na veřejnou studnu s pumpou, byla významným zdrojem vody pro blízké okolí. V roce 1828 obnovil studnu bednář Ferdinand Billing. Snad i pro tyto skutečnosti se Židovské ulici říkalo také Vodní.

Jen na jednom místě byla vnitřní část hradeb a tím i souvislá zástavba přerušena kratičkou uličkou, na jejímž konci stála menší malebná brána s nižší věží – fortna. Za ní, v prostoru mezi vnější a vnitrní hradební zdí stál mlýn o třech soukolích přebudovaný v roce 1857 na strojní mlýn, který uváděla do pohybu mlýnská strouha. Odtud byla brána zvána Mlýnskou fortnou a mlýn u fortny. Za touto fortnou ulice pokračovala podél dominikánského kláštera a kostela sv. Václava až k Dolnímu náměstí nyní pod názvem Solná. Toto jméno obdržela podle významného obchodu, který zde po staletí kvetl. Opavští solaři byli organizováni nejstarším cechovním řádem v Opavě z roku 1402, a ne náhodou se obchod se solí soustředil v Solné ulici. Dominikánský klášter správně podléhal provincii polské a přímo ve Wieličce, kde dosud jsou solné doly, byl také dominikánský klášter. Opavští dominikáni zprostředkovávali tedy obchod se solí především z Haliče. U kláštera stálo celkem 12 solných bud, z nichž dvě přímo na pronajatých pozemcích klášterní zahrady mezi Solnou a Mnišskou ulicí. V roce 1828 v souvislosti se zrušením solného monopolu poklesla hodnota solné boudy a proto byly mnohé zbořeny.

Archeologický průzkum prováděný v areálu dominikánského kostela a zvláště pak na rohové parcele ulic Kolářská – Na Valech prokázal, že osídlení v těchto místech lze datovat před vznikem samotného města. Kromě pravěkých nálezů z období eneolitu se zde našla nejstarší keramika na území historického jádra města z druhé poloviny 12.století. Vykopávky v prostoru dnešního kina Mír potvrdily starobylost uličky spojující Horní náměstí s ulicemi Na Valech a Solnou a zakončenou Mlýnskou fortnou.

Ve středověku, v době gotického stavebního slohu, byly domy na ulici Na Valech budovány na úzkých parcelách, takže ještě na konci 17. století stálo na vnější sraně ulice 18 domů a na straně vnitřní jen domů 10, neboť byla na dvou místech přerušena ulicí vedenou ve tvaru koňské podkovy a proto také nazvanou Podkovní.

Nejstarší zprávy z let 1602-1618 se vztahují k domu č. 4 (čp. 64), v němž měl obydlí a dílnu švec. Na Valech bydleli většinou řemeslníci různých oborů, kteří tu měli i svoje dílny. K významnějším náležela zvonařská rodina Stankeova, bydlící od roku 1742 v domě č. 3 (čp. 63). V uvedeném domě měli dílnu, v níž ulili mnoho zvonů, dodnes dochovaných v Opavě i na Opavsku. Umělecká řemesla zde reprezentovala od roku 1745 i malířská dílna Ant. Arnošta Beyera.

Ze státních prostředků byla poměrně vysokým nákladem 6560 zlatých na místě čtyř starých domů v roce 1772 Na Valech postavena jednoposchoďová budova, ve skutečnosti tvořená dvěma oddělenými domy č. 13 a 15. Byla projektována pro účely přadláckého ústavu, neboť dosavadní objekt na jaktařském náměstí mu již nedostačoval. V novém domě bylo 10 vytápěných prostorných místností vybavených desítkami velkých i malých kolovratů, 3 ložnice, 2 kuchyně s jídelnou, domácí kaple a velký sklep. Pracovalo zde 40-110 lidí. Přádlácký ústav plnil funkci i přádlácké školy pro nižší sociální vrstvy. Po roce 1787 byla v budově umístěna vojenská kasárna, která v roce 1838 vyhořela.

Velké změny pro ulice Solná a Na Valech přinesl počátek 19. století. V té době došlo ke zbourání městských hradeb – 1821 – zrušení Jaktařské brány, 1836 – Ratibořské brány a v témže roce zmizela i mlýnská fortna s věží i mlýnem, který město prodalo v dražbě továrníkovi Antonínu Springerovi – ten mlýn přebudoval v továrnu na textilní zboží.

Na rohu ulice U fortny a Na Valech si lze povšimnout renesančního měšťanského domu z poloviny 16. století. Tento dům s renesančním nárožním arkýřem přes mnohé i znehodnocující stavební úpravy v 18., 19. i 20. století (fasáda v roce 1974) náleží ke kulturním památkám Opavy.

Romantické názvy již zaniklých restaurací v této části města U mořské panny, U krásné otrokyně, U tří holubic, nám připomínají další výrobní odvětví, které v Opavě začínalo právě zde. V ulici Na Valech č.20 byla první továrna na likéry a rum ve Slezsku, firma Mosler et comp., kterou ještě po roce 1945 provozoval český podnikatel Jan Burda v náhradu za svou válkou zničenou továrnu na likéry na Hradecké ulici.

Ještě letmo si povšimněme několika staveb v ulicích Na Valech a Solné. Když přicházíme z náměstí Republiky do ulice Na Valech, míjíme pozdně secesní blok domů zbudovaný v roce 1911 opavskou stavební firmou Zdralek et Kulka. Mnohotvárnost ornamentálního a tvarového členění je zde vystupňována k zvláštnímu dekorativnímu výrazu. Další dvouposchoďový dům č. 5 byl zbudován na místě demolovaného objektu v roce 1903, jak potvrzuje letopočet na průčelí. Objevují se v něm gotizující prvky secese (trojlaločný list nad okny 2.poschodí, rámování vstupu, řešení vlysu). Je svědectvím, jak i obuvnický mistr mohl být majetný, když si mohl dovolit zbudovat takový objekt.

Těsná zástavba historických uliček omezovala pochopitelně autory přestaveb, kteří neměli možnost stavbu rozvinout mimo hranice dané parcely. Poměrně kvalitní vyrovnání s těmito podmínkami reprezentuje dům na Solné č. 5 přestavovaný v roce 1904. V půdorysu musel stavitel improvizovat v intencích dlouhé úzké parcely, ale citlivé řešení fasády s moderními detaily (naturalizovaný prvek kaštanových listů, glazované cihly, masky) řadí tuto architekturu na přední místo kvalitních přestaveb, máme-li na mysli zachování určité míry vztahu mezi původní stavbou, jejího okolí a transformaci v dané době.

Naproti dominikánského kláštera v Solné ulici nás zaujme objekt vybudovaný v roce 1902 držiteli panství Albrechtice u Krnova Bayery von Bayersburg, kteří si v Opavě nechali postavit více domů. V roce 1919 byla založena továrna na výrobu cukrovinek se sídlem v Kolářské ulici, a výše uvedenou budovu získala do vlastnictví. Továrna, umístěná v tomto objektu,  velmi prosperovala, a před druhou světovou válkou měla přes 150 zaměstnanců. Po válce splynula s národním podnikem Opavia a objekt v jejím držení zůstal až do roku 1966, kdy se sem přemístil Propagační podnik, který vznikl v roce 956 a měl původně sídlo na Nádražním okruhu č. 13.

Do seznamu kulturních památek je zařazen i účelně řešený činžovní dům č. 23 v Solné ulici s bohatou ornamentikou v průčelí, s prvky čistě secesními i secesí aplikovanými tvary předchozích slohů. Vikýř a pásová římsa, vedená jako vstupní nástavec, působí poněkud barokním dojmem. Je dokladem městské zástavby z počátku 20. století. Byla zde restaurace U zlatého zajíce, a v roce 1943 zde byla otevřena veřejná kuchyně a v této tradici se pokračovalo i po osvobození města, kdy zde bylo zřízeno vyživovací středisko Živena, poté provozovna RaJ Opava.

Na jaře 1945 při bojích o Opavu byly některé domy v popisovaných ulicích zničeny a jejich zbytky postupně odstraněny. Zástavba byla zahájena v ulici Na Valech v roce 1958.