Náboženské poměry v Opavě nakonec přerostly počátkem 17. století v otevřený konflikt se státní mocí, která do Opavy k posílení vlády povolala svého oddaného stoupence, knížete Karla z Lichtenštejna (1613). Ten však slezskými stavy nebyl přijat a roku 1619 dokonce sesazen. Teprve po Bílé hoře mohl upevňovat své postavení zejména tím, že do Opavy povolal jezuity (1625). Krajní nespokojenost s tímto počinem vedla městské obyvatelstvo v následujícím roce k proticísařskému odboji (vydání města Dánům) a jeho krvavému potlačení vojsky Albrechta z Valdštejna.

            Jezuité z vybraných pokut, uložených poraženému městu, zbudovali kolej, v níž r.1630 zřídili latinské gymnázium (čp.1). S protireformací současně probíhalo poněmčování města. Jezuité svou kolej přestavěli do dnešní barokní podoby v letech 1711-23.

            Po zrušení jezuitského řádu (1773) přešla budova do majetku slezských stavů. To umožnilo nejen rozšířit zdejší gymnázium a studijní knihovnu, ale také zřídit nejstarší muzeum na našem území (1814), které mělo přírodovědný charakter. Jeho zakladatelem a prvním správcem byl profesor Faustin Ens, jehož jméno pak měla v názvu dnešní Veleslavínova ulice. Budova rovněž poskytla ubytování raněným ruským vojákům po bitvě u Slavkova (1805).

            Pozornost celé Evropy se soustředila na Opavu v době konání kongresu Svaté aliance (říjen – prosinec 1820). Ve výše zmíněné budově se ubytoval rakouský císař Františe I., jehož partnery v jednání o neapolské otázce byli ruský car Alexandr I., pruský král Bedřich Vilém III., zástupci Francie a Anglie. Příprava pobytu řady diplomatů a hostů s početným doprovodem (asi 660 osob) dala podnět ke zvelebení města.

            Když po roce 1850 došlo k obnovení správní samostatnosti rakouského Slezska a v Opavě zřízeno místodržitelství změněné v roce 1853 v zemskou vládu, stala se budova sídlem zemského výboru a zemského sněmu. Odtud dostala Zámecká ulice název Sněmovní. V současné době je zde umístěno ředitelství a I. oddělení Státního oblastního archivu.

            V místech, kde do 17. století sávala nejstarší česká vyšší škola, našlo koncem 19. století útulek obnovené české školství. Za velmi těžkých bojů s německou správou města prostřednictvím Vaškova Opavského besedníku, Zacpalova Opavského týdeníku a nezměrného úsilí Matice opavské, Ústřední matice školské a řady českých buditelů, podařilo se nakonec prosadit zřízení českého gymnázia v roce  1883. Tajnou dohodou, aby nedošlo v zárodku ke zmaření kupní smlouvy městskou správou, byl zakoupen dům hraběte Vlčka na Sněmovní ulici a v něm pak zahájilo svou činnost první české gymnázium v Opavě. Ředitelem se stal prof. Vincenc Prasek. Po přestěhování gymnázia byla Maticí opavskou budova dále využívána a starší pamětníci města si jistě vzpomenou na Hudební a pěveckou školu Matice opavské, založenou v roce 1924 v budově, která byla v roce 1945 bohužel zničena.